Topinambury

Topinambur (Slunečnice hlíznatá – Heliantus tuberosus L., jeruzalémský artyčok, židovské brambory) není u nás bohužel moc známou plodinou. Pochází původem z Mexika. Do Evropy je dovezli Kolumbovi následovníci spolu s bramborami a řadou dalších jedlých rostlin. První zmínky o pěstování v Evropě pocházejí z roku 1607 z Francie. Bez nadsázky se dá ale nazvat zázračným plodem.  Výhodou této netradiční zeleniny je jejich odolnost vůči mrazu. Lze je tedy čerstvé sklízet na podzim, během zimy i na jaře. Na rozdíl od brambor na světle nezelenají a nemohou se tedy stát zdrojem jedovatého solaninu. Díky tomu, že je velmi odolný vůči chorobám a škůdcům, pěstuje se bez chemické ochrany. Má také úžasnou vlastnost, že nevstřebává škodlivé látky ze svého okolí. Proto i z neekologické oblasti tato rostlina nehromadí toxické chemikálie. Naopak neutralizuje škodlivé vlivy prostředí, díky svým antioxidačním vlastnostem odstraňuje toxiny, radionuklidy a těžké kovy z těla, což ocení zvláště obyvatele velkých měst.

Má mnoho cenných látek, je užitečný v boji proti obezitě, zácpě, zubnímu kazu, prevencí proti rakovině i při léčbě všech druhů karcinomů. Výborné účinky má také u diabetiků.

Hlízy topinamburu obsahují průměrně 80% vody, 15% sacharidů a 2% bílkovin. Hlízy obsahují také vlákninu, esenciální aminokyseliny, vitaminy, kyselinu jablečnou, jantarovou a citronovou .

Hlízy topinambur (mají nepravidelný tvar s četnými výběžky) jsou také významným zdrojem minerálních látek – obsahují velké množství železa, manganu, draslíku, fosforu, vápníku, sodíku, křemíku a zinku. Z vitamínů je to provitamin A a řada ze skupiny B, C, D a H. Přehledněji se podívejme do tabulky, jaký zázrak se skrývá pod nevzhlednou slupkou.

Hlavní zásobní látkou je sacharid inulin. Jeho řetězec se skládá z jedné molekuly glukózy a řady molekul fruktózy (podle počtu polymeračních stupňů).  Díky inulinu (který zajišťuje pomalé vstřebávání) stabilizuje výkyvy krevního cukru. Inulin samozřejmě nemůžeme zaměňovat s inzulinem.

Jak to tedy je s tím inulinem a inzulínem?

Inulin je potravinová vláknina, jejíž konzumace přináší řadu zdravotních výhod.

Jde o rostlinný polysacharid, který není  trávícími enzymy člověka hydrolyzovatelný, a proto prochází beze změn žaludkem i tenkým střevem. Až v tlustém střevě je mikrobiálně fermentován a napomáhá pomnožení užitečných střevních bakterií rodu Bifidus. Ty syntetizují vitamíny skupiny B a podporují absorpci některých důležitých iontů (Ca, Fe).

Inulin je pro lidský organismus velmi významný, protože vytváří zdroj živin a optimální podmínky pro bifidobakterie, chrání tlusté střevo před zánětlivými a nádorovými chorobami, posilňuje imunitní systém, podporuje zvýšenou syntézu vitamínů z jejich prekurzorů, upravuje hladinu glukózy v krvi, snižuje glykemický index potravin, snižuje obsah lipidů a hladinu cholesterolu a zvyšuje absorpci minerálních látek. Za optimální dávku inulinu se v lidské výživě považuje 5-10g/den.

Inulin je tedy rostlinný polysacharid zcela nezávislý na inzulinu, tedy hormonu slinivky břišní, který snižuje hladinu krevního cukru. Inulin není člověkem tráven, a v zažívacím traktu působí jako vláknina. Blahodárně působí zejména ve stravě diabetiků a osob s jakkoliv oslabenou slinivkou břišní. Pozitivní metabolický efekt inulinu spočívá v jeho minimálním ovlivnění glykémie a v tom, že nezvyšuje nároky na sekreci inzulinu. Pro diabetiky jsou tedy velmi výhodnou plodinou.

Na rozdíl od inulinu je inzulin hormon, který hladinu krevního cukru snižuje.

Vědecká zkoumání prokázaly ale i další léčivé účinky jako snižování cholesterolu v krvi, regulaci krevního tlaku, zlepšování činnosti trávicí soustavy, ochranu jater a ledvin, ale i antistresové či celkově čistící účinky. Kromě toho jsou hlízy bohatým zdrojem vlákniny, což je řadí mezi potraviny vhodné při špatném zažívání nebo při redukčních dietách. Minerálních látek obsahují velmi mnoho, jak můžete vidět z výše uvedené tabulky (draslík, fosfor, vápník, hořčík, křemík a železo). Velkou výhodou je vhodný poměr vápníku, hořčíku a fosforu je velice důležitý pro silné kosti a zuby. Inulin spolu s ostatními složkami topinamburu aktivují slinivku břišní a ovlivňují látkovou výměnu cukrů v játrech. To se projevuje sníženou chutí na sladké. V lidové medicíně se topinambury nazývají „hlízy na revma“, jako dietní potravina se doporučují ve stravě diabetikům, včetně diety bezlepkové, astmatikům a při nevolnostech v těhotenství.

Díky své nízké energetické hodnotě a zvyšování pocitu sytosti jsou hlízy topinamburu doporučovány k obohacení jídelníčku při redukčních dietách. Jejich pravidelná konzumace působí preventivně i proti některým chorobám souvisejícím s nevhodnou výživou (nemoci kardiovaskulární, dna, revmatismus), mírní žlučové koliky – uvádí činnost žlučníku do harmonie s ostatními orgány. Topinambury mají také prokazatelný protiastmatický účinek.

Topinambur sice není považován za klasickou léčivou rostlinu, spíše dietní potravinu, ale díky svému blahodárnému vlivu na zdraví člověka si vysloužily lidová označení „diabetická brambora, potrava pro zdravá játra a žlučník, prostředek proti žaludečním vředům“.

Lehká dietní strava z topinamburů je mimořádně vhodná pro děti, seniory, rekonvalescenty po překonaných chorobách, ale i jako pravidelná dietní složka výživy k aktivování přetíženého organismu. Hlízy lze jíst syrové nebo tepelně upravené (vařené, pečené, smažené, dušené i sušené).  Doufám, že tento velký malý zázrak ochutnáte. Dobrou chuť!!!